S.O.S. Windows

Mé zkušenosti s Windows jsou bohužel vesměs negativní. Jeho nestabilita a výstřelky mě občas (poslední dobou bohužel stále častěji), dohánějí téměř k šílenství. V našem internetstudiu na něm máme zapojeno v síti 12 počítačů. Na třech z nich jsou Windows 95 a na zbytku Windows 98. Protože internetstudio provozuje sdružení dětí a mládeže, sháněli jsme na licence těchto Windows peníze velmi těžko. Proto jsem v době otevírání internetstudia naivně myslel, že za pro nás hodně velké peníze, budeme mít přiměřenou kvalitu. Bohužel, pravý opak je pravdou.

Windows 95 jsou pro práci v síti absolutně nevhodné, protože pracují neustále v tak nestabilním stavu, že to znamená po každém zavření Intenret Exploleru restartovat počítač, protože Intenret Exploler se následně okamžitě zasekne, Windows stále hlásí vnitřní chyb, různé vyjímky a podobně.

Windows na sobě dělají bohužel i devastační činnost. A tak přibývá různých errorů a chyb při jejich startu a tím se celý jejich start neúměrně časově prodlužuje.

Ani Windows 98 bohužel v síti stabilní nejsou. Problémy začnou hned, jakmile na daném počítači začne někdo pravidelně pracovat delší dobu. To jsme viděli například při příměstských táborech, kde na některých počítačích jsou od pondělí do pátku 4 až 5 hodin děti. Téměř všechny počítače bylo třeba během každého dne jednou až dvakrát restartovat. Některé možná i víckrát, protože si je možná potom už zrestatovaly samy děti.

Z času stráveného v internetstudiu se tak denně věnuji jednu až dvě hodiny restartování počítačů, na nich se sekají Windows. Tento čas bych samozřejmě mohl využít daleko efektivněji a protože práce mám dost, tak zpravidla o tuto dobu potom odcházím domů později. dalo by se to tedy klidně nazvat windowspřesčasy.

Pokud ale člověk od pondělí do pátku, kdy jsou příměstské internetové tábory, vstává ráno v šest hodin, aby stihl ještě i něco nakoupit, přečíst si poštu a zkontrolovat nové články v eKamrádu, tak by opravdu rád odešel domů ve 20 hodin, kdy končí provoz internetstudia. Tyto windowspřesčasy potom člověk hodně štvou, protože chodí domů zcela stahaný.

Windows ovšem nestačí to, že okrádá člověka o drahocený čas, ještě k tomu musí přidat notnou dávku zlomyslnosti a drzosti. Hlášku doporučující, vypínat počítač přes tlačítko Start není myslím třeba komentovat. Proč ale tedy nepřijde nějaký chytrák z Microsoftu mi ukázat, jak mám přes tlačítko Start vypnout počítač, který je totálně zatuhlý, že mohu klidně udělat stojku na tlačítcích Ctrl+Alt+Del a nic se neděje.

Samozřejmě, že to, že počítač najednou přestane pracovat s Internetem a je nutno jej zrestartovat, aby vůbec věděl, že má v sobě síťovou kartu a je připojený na Internet, narušuje mnohdy regulérnost soutěží, které na příměstském táboře s dětmi děláme. Stejně tak mi připadá stupidní, když Windows přinutí uživatele, aby si opisovat adresu, kterou chce přenést do HTML stránky, na papírek, protože při otevření této stránky se okno vždy zavře, protože došlo k vntřní chybě. Při tom nepomůže ani restart počítače.

Co si mám myslet o nefungujících nebo špatně fungujících programech, které pouze vlivem jakéhosi časového faktoru po čase samy začnou fungovat? Příkladem může být hra, kterou si dítě spustilo na hodinu a pak si odešlo pro další peníze. Když se vrátilo a chtělo hru opět na hodinu, už na tomto počítači v tento den nešla spustit. Obdobně nevím, co si myslet o špatně fungujících Front Page Expres, které třeba špatně ukládají adresy či nezobrazují správně vložené obrázky. Po pár dnech vše funguje bez jakéhokoliv zásahu normálně.

To jsou problémy v internetstudiu, tedy na počítačích, které zapínám zákazníkům, ale sám na nich nepracuji. Teď přejděme k problémům na mém pracovním počítači, kterých je mnohem více.

Začněme scanováním při zapnutí počítače, protože málokdy se mi při ukončení práce opravdu Windows ukončí. Nevím, možná za hodinu, či den nebo týden, by se ukončily, ale tak dlouho nemám čas čekat. Proto počítač vypínám zhruba po jedné až dvou minutách po té, co se nic neděje. Samotné scanování je udělano tak stupidně, že neproběhne samo a pokud si člověk odejde zatím něco zařídit, přijde k počítači a najde jej na začátku. Přitom zásadně používám volby “opravit” a “neukládat”, takže by to průměrně inteligentní program mohl zvládnout bez věčných hloupých otázek. To totiž opět znamená časovou ztrátu. V případě internetstudia, kde najednou zapínám několik počítačů, je tato časová ztráta už dosti významná, nemluvě o tom, že neustále pobíhám od počítače k počítači.

Rovněž nastavení velkých ikon při procházení adresářovou strukturou mi nepřipadá jako chytrý nápad. Moje adresářová struktura je hodně členitá a každý podadresář obsahuje hodně souborů či dalších podadresářů. Proto zákonitě systém velkých ikon znamená neustále posouvání lištou a je tedy velmi nepřehledný. Pokud si vše pracně přenastavuji na seznam, stačí jediný problém ve Windows (nemusí ani dojít k jejich zaseknutí) a vše se vrátí do původního stavu velkých ikon. Pokud jsme vše přenastavoval v zhruba sto adresářích, pak to opravdu “velmi potěší”. Je to zlomyslnost nebo totální neschopnost?!

Rovněž pojem vyjímka mi připadá ve Windows poněkud divný. Chápu, že je to relativní. Pro někoho je vyjímečné to, co se děje jednou za deset let, pro někoho to, co se děje jednou ročně, pro někoho jednou měsíčně, pro tvůrce Windows pak zřejmě to, co se děje třeba i jednou nebo několikrát denně.

Klasickým problémem Windows je pak, pokud mažu větší množství souborů přímo pod Windows. To mi vždy končí zatuhnutím a následným restartem. Ostatně není to jediný případ, kdy Windows nejsou soběstačné. Větší množství souborů lze smazat bez problémů pomocí nějakého nadstavbového programu, například Windowscomnanderu. Podobně si Windows vytváří sám různé problémy, které neumí vyřešit, ale lze jej opravit pomocí Norton Utilit. Vycházet z toho, že Windows by se bez nich obešly, že je stačí přeinstalovat, neberu jako argument. Jsem uživatel, který to sám neumí a nemá peníze na to jednou až dvakrát ročně platit přeinstalaci Windows včetně zálohování všech dat.

O mnoho lepší nejsou ani další produkty Microsoftu. Například Word má dosti hloupé přednastavení, které si asi stejně většina lidí změní. Nechápu ale, proč při otevření adresáře pod Wordem, se neotevře vždy na začátku. Ukážu to názorně při otvírání adresáře “Provozni”. Ten po otevření vypadá takto.

Stačí si nevšimnout dolní lišty, která ukazuje, že jsou ještě další soubory či adresáře vlevo a snadno pak zpanikaříte, že se vám něco ztratilo a nemůžete to najít. Logičtější by totiž bylo, aby se toto adresářové okno otevřelo vždy na začátku, jak ukazuje další obrázek.

Logiku ale bohužel v produktech firmy Microsoft poněkud nenacházím. Připadá mi, že této firmě vůbec nezáleží na zákaznících. Prostě hlavní jsou pro ni peníze a tak ji zákazník zajímá pouze do chvíle, než si něco koupí a zaplatí to. Bude-li mít se software problémy, odkáží ho, aby si koupil novější verzi, v které tyto chyby už nejsou. Za tu samozřejmě musí ale zase zaplatit. A nikdo mu neřekne, že tam jsou zase jiné chyby, takže ho brzy čeká to samé, tedy další placení za další novější verzi.

Bohužel, většina lidí je na Windows tak zvyklá, že v konkurenčích produktech neumí pracovat. Je ale fakt, že například Linux už začíná vyvíjet grafické prostředí, které se tváří poměrně uživatelsky. Ještě by to ale chtělo polopatickou literaturu typu “Linux na první pokus”. Myslím, že Linux snad brzy doladí své grafické prostředí tak, že se stane Windows opravdovou konkurencí.

Pomalu se s Linuxem seznamuji, ale jde to opravdu pomalu. Třeba LICQ jsem nepřišel na chuť, protože mi oboustranně nekomunikuje s ICQ, které používám pod Windows. Takže by to asi chtělo spíš nějakou emulaci, aby klasické ICQ běhalo i pod Linuxem. Tomu LICQ totiž chybí i pár dalších funkcí, které poměrně hodně používám. A protože jsem z generace, které angličtina skoro nic neříká, potřebuji stejné ovládání. ICQ jsme se už jakžtakž naučil ovládat a nepřecházím ani na vyšší verze, protože ty se bohužel v ovládání liší.

Stejně je to u několika dalších programů, které používám a které mě drží u Windows. Až dořeší Linux tuto nekompatibilitu, bude to myslím pro Microsoft tragédie. Jenže to bohužel asi ještě pár let potrvá. K tomu, abychom mohli nasadit Linux do internetstudia, potřebujeme, aby jej šlo nastavit tak, aby byl opravdu co nejpodobnější vzhledově i ovládáním Windows, aby si s ním poradili všichni uživatelé, kteří tam chodí. Rovněž mi zatím chybí grafické prostředí pro administraci počítače. Ve Windows už umím nejnutnější operace, jako například nastavení IP adresy, instalace programu, nastavení sdílení do sítě apod.

Moje S.O.S tedy spočívá v tom, zda je někdo schopen mi nezištně poradit, jak řešit některé problémy s Windows a rovněž výzvou, aby si Linuxáci pospíšili a dotáhli Linux do takového stavu, aby nebylo sebemenším problémem navždy zamávat Windows. Jinak jsou opravdu ohroženy všechny naše internetové projekty, protože nervy mám opravdu jen jedny. Vzhledem k tomu, že zmíněné problémy s Windows jsou ještě doprovázeny popsanými provokacemi a zlomyslnostmi, vzrůstá u mě silná alergie na Windows.

Závěrem bych ještě chtěl konstatovat, že jako sdružení dětí a mládeže nemáme na to, nakupovat silné počítače na kterých by fungovaly nejnovější a nejdražší verze Windows. Nemáme ani na superrychlé počítače ani na předražený nejnovější software firmy Microsoft. Zejména pak za podmínek, o kterých jsme slyšel, které připravují, že se jejich software bude kupovat pouze na určitou dobu,čímž si zajistí, že jim budou zákazníci platit pořád a software je tak vyjde mnohonásobně dráž.

Dovedu si představit, když pak zastaví licencování některé verze a vyzvou vás, aby jste si koupili vyšší, jak budou lidé vyhazovat starší, ještě dobře sloužící počítače, a kupovat nové, protože ty staré už ten nový software neutáhnou a nebudou schopni na ně sehnat legální software. Takže potom budou přímo přinuceni k pirátství, o kterém teď Microsoft neustále mluví. Ne každý vydělává peníze tak snadno jako Microsoft, aby měl na to, stále kupovat novější a novější počítače.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že chamtivost Microsoftu bude tak narůstat, až ho samotný zahubí. Kupovat totiž může ten, kdo peníze má. Ten, kdo je nemá, bude těžko platit a kupovat předražené produkty Microsoftu.

Na závěr posuďte sami, kdo je pánem na počítači s operačním systémem Windows. Je to majitel či uživatel počítače či operační systém Windows? Jak daleko má chování Windows k šikaně uživatele? Já myslím, že moc ne. Uživatel je tu pouze od toho, aby platil a pak ještě může čekat. To, co chce on, má na jeho vlastním počítači tu nejnižší prioritu.

Magazín eKamarád 6. 8. 2002