Ledová Praha

Po Praze se prakticky nedá chodit, aspoň pro ty lidi, kteří se neumějí klouzat a nebo nemají na botech okované hřeby. Pokud by byl led na všech chodnících, řekl bych, že je kalamita, kterou nelze ovlivnit. I to se občas stává. Pokud je však zhruba polovina chodníků uklizených a druhá polovina pokryta souvislou vrstvou ledu, je to jasný důkaz neplnění povinností.

Nejvíc paradoxmí mi připadá, když jdu po uklizeném chodníku a z něj se koukám na uklizený nástupní ostrůvek tramvaje, ale mám problém se na něj dostat. Od silnice, která je také uklizená, mě totiž z chodníku dělí zhruba dvoumetrový ledový pruh.

Takže při dnešní pochůzce, kdy jsem potřeboval zařídit pár věcí, jsem mnohdy využil místo chodníku silnici, po které se aspoň dalo jít. Riziko pádu na ledu jsem tak nahradil rizikem, že do mě najde auto. Takovouto máme tedy v Praze kvalitu služeb. A Paradoxně na této nekvalitě hlavní město ještě vydělá, protože na zpátek jsem jel tramvají za 14,-- Kč, přestože za normálních okolností, kdyby byly chodníky schůdné, bych šel pěšky.

Proč nikoho z kompetentních lidí tyto probloémy nezajímají? Proč taky, když se na nich vlastně ještě vydělává.